A jestli v příštím čase

zas narodím se a zemřu

zas chci tě potkat

u zmizelého domu s kosočtverci na fasádě  

ve stínu starého člověka

na zastávce tramvají s rezavou karoserií

za vůně umělých květin a ticha mezi námi  

pro světlo ve tvých očích

a doteky, jež k nám přicházejí jako tajemství

když jako vážky tančíme nad svými hladinami

a jeden v druhém spatřujeme, co se nedá vyslovit

tu radost

to štěstí

tu lásku

ten žal

a stihnout pak jen říci – podívej

uprostřed Perseid jsme zas